Mámy - superhrdinky....

Skoro každý večer, když uspávám Danka, přemýšlím o tom jak moc zkreslující je mateřství pro někoho, kdo ještě sám dítě nemá. Vlastně nad tím poslední dobou přemýšlím víc a víc a vždycky se zarazím u nějaké situace a v duchu mě napadne, že ještě před pár lety bych to div neodsoudila. Jak je vidět, lidé se mění a já se nestačím divit co se mnou rodičovství dovede. Občas mám takový pocit, že se ze mě stává taková Wonder women domácnosti.

Abych to trochu rozvedla, napíšu pár konkrétních situací. Věc kterou jsem naprosto nedovedla pochopit - olíznutí dudlíku, který venku/v obchoděněkam upadl. Ano, je to trochu nechutné, ale přiznejte si, že to stejně pro svoje dítě uděláte. Přece jen máte radost, že dudlík se neztratil, ratolest Vám nepříčetně křičí a ubrousky nejsou vždy po ruce. Takže nejrychlejší metoda a plus si obrníte imunitu takovým způsobem, že Vás pak nic nerozhází. 

Stanete se krtečkem (toto označení jsem musela použít od Liška v kurníku lepší snad není). Takže jdete a naprosto neovladatelně z Vás vychází citoslovce "jůů, jéé" apod. Když máte s sebou dítko je to v pořádku, ale upřímně děláte to i bez něj - síla zvyku. Kromě toho máte neustále potřebu ohlašovat co jdete právě dělat. Takže každý v supermarketu ví, že ještě musíte koupit jablíčka. 

Houdini by byl vedle Vás žabař. Není totiž nic těžšího než uspat syna a opatrně a potichu zmizet z ložnice. Vyhnout se místům kde vrže podlaha a vzít za kliku tak, aby nevydala ani jeden zvuk. Protože jakmile tohle pokazíte máte o zábavu postaráno na další půl hodiny minimálně. 

Kromě schpnosti rychle zmizet, mají mámy ještě další neuvěřitelnou schopnost a to takovou skoro až gymnastickou. Dovedou spát ve své posteli a ruku mít provlečenou mezi šprušlemi postýlky a držet své dítě, aby spalo. Jistě je to krajně nepohodlné a na pohled i dost vtipné, ale jde takhle spát i více nocí - dobře i několik měsíců...

V restauci začíná opravdová zábava. Není snad nic horšího než dítě, které se vzteká než přinesou jídlo. Teď ani tak nejde o to vztekající se dítě a o Vás, ale o to, že se všechna pozornost zaměří na Vás a na to "nevychovaný uřvaný dítě". Kromě toho, automaticky vybíráte jídlo z kterého Vám bez tak nic nezbyde, protože hladový krk vedle Vás to do sebe natlačí. Ovšem když objednáte jeho vlastní bude se šklebit a jíst to stejně nebude.

Dítě Vás naučí oblíknout se během minuty. Malování se dlouho před zrcadlem se stává luxusem. Já osobně si linky na oči bez Danka, který mě tahá za nohu už pořádně nenamaluji.  

Přes to všechno bych neměnila. Je to neuvěřitelný zápřah a vlastně odpočinek není pořádně možný nikdy. Jste stále ve střehu. Já se snažím navíc vše dělat jinak, než na co jsem byla zvykla v útlém dětství. Bylo by mnohem jednodušší neumýt si hlavu, jít ven ve špinavých teplákách s kruhama pod očima, ale bohužel to není můj styl. Takhle usnadnit si to nehodlám asi nikdy...




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář