"Proč se nedržet více při zemi"

Léto je definitivně za námi. Tak trochu mě to mrzí, ale jsem ráda, že jsme ho prožili pěkně společně a aktivně. 

Během léta jsem postupně postovala na Instagramu různé fotky z našich cest a výletů. Pokaždé to nebylo tak jednoduché jak se na první pohled mohlo zdát. Jakákoliv cesta s malým dítětem je náročná a hlavně člověk musí být připraven opravdu na všechno. U nás je základ úspěchu hodně jídla, hodně knih a povídání si s Dankem.

Jak jsem tak zveřejňovala fotky u jedné z nich se rozvinula debata. Trochu jsem to očekávala, že to přijde a tušila jsem, že fotka z výšlapu na Sněžku je ideální. Diskuze se nesla v duchu "Proč se člověk vleče s dítětem na takové místo? Proč se nedržet více při zemi?"

Než jsem stihla zareagovat ostatní ihned a hbitě psali argumenty PROČ. Já nad tím přemýšlela v podstatě celé prázdniny a každou cestu. Proč to vůbec děláme? Nebylo by jednodušší zůstat doma a celé prázdniny být u vody nebo na písku před barákem? Užívá si to Danek? Proč si to všechno děláme těžší? 

Musím napsat, že to děláme hlavně pro Danka - to v první řadě. Chci aby byl zvyklý, že se cestuje pokud je to možné. Chci aby se uměl chovat v jiném prostředí než doma. Chci aby viděl, že rodiče mají svoje zájmy a snaží se zapojit i dítě. 

Ještě před pár lety jsem nikam nejezdila. V podstatě jsem se jen tak plácala v nic nedělání a tomu jsem učinila radikální konec. Nechci, aby moje dítě mělo stejné období a tak se snažím mu ukázat všechno co uznám za vhodné. Já to beru jako takovou výbavu do života a i když je ještě poměrně malý za pár let si spolu prohlédneme fotky na kterých uvidí jak ho máma donesla na Sněžku, jak byl s rodiči u vodopádů, ve skalách a na dalších mnoha místech. Musela jsem se i srovnat s tím, že někomu se můj přístup nelíbí a považuje za "nebezpečné" vzít syna v kočárku třeba do lomu Velká Amerika. Já si ale za tím stojím, protože tím že mám syna moje aktivity rozhodně nekončí...

A co Váš názor? Cestujete s dětmi?