Jen spolu...

Jen spolu. Rozhodla jsem se nedávno, že si uděláme s Dankem příjemný týden jen spolu. Radek měl moc práce a doma skoro nebyl a tak jsem se rozhodla, že ho na pár dní opustíme (myslím, že si od nás rád taky odpočinul) a uděláme si výlet. Kromě toho jsem měla nějaké zařizování a spoustu plánů takže jsem spojila vyloženě příjemné s užitečným a Danek mi dělal u toho trpělivě doprovod. 

Opět jsem slavila malý triumf a pohybovala se po Praze autem s minimálními problémy. Celý týden byl poměrně dost nabitý - schůzka, dva běhy, návštěva kamarádky, Nymburk a nákup nábytku pro Daníkův pokoj.... Takže se dá napsat, že jsme byli stále v jednom kole. 

Jsem ráda, že Danek mohl trávit zase víc času se svýma bratrancema. Jsou to ohromní kamarádi i když se ty nejmenší dost pošťuchujou. Jeden druhého učí pěkný kousky, ale je vidět jak se mají rádi. U nás doma od návštěvy v Nymburce slyším každý den o "Štěpinkovi". 

Strašně nám ten týden jen takhle společně prospěl...sice jsem spolu pořád, ale změna prostředí je v tomhle ohledu k nezaplacení. Navíc si víc a víc uvědomuji, že ten náš čas kdy jsme pořád a jen spolu se pomaloučku krátí a i když je to teď vzdálené brzo půjdeme do školky (oba dva) a nebudeme mít takovou možnost, takový luxus být spolu celý den a užívat si takových chvílí....


           
           


Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář