...

Po delší době píšu článek a rovnou bude dost (možná i víc než dost) osobní. Můj život se dostává do další a tentokrát velmi příjemný fáze. Kdo sleduje moje sociální sítě asi je mu vše naprosto jasné. 

Říká se, že po třech letech je buď svatba nebo rozchod. Naštěstí se mě týká první varianta. Neříkám, že celé ty tři roky byly naprosto dokonalé a růžové. To ani náhodou!! Dokonce vím, že to v budoucnu nebude jiný... S Radkem nás totiž mimo jiné spojuje  tvrdohlavost - takže občas je to opravdu dost "veselý". 

Postupem času jsem zjistila, že my jsme kolem sebe chodili v podstatě spoustu let aniž by jsme se znali (teda já jeho nepoznávala a on si mě trošku pamatoval ze školy)...když jsme se seznámili opravdu kamarádka mi říkala "no jen se nediv, on má trošku zvláštní smysl pro humor" no a měla pravdu jenže to já taky...takže když mi jednou omylem ujela nějaká hláška z HP a Radek mi okamžitě sekundoval bylo jasný, že to asi nebude jen tak ( a taky nebylo) :) 

Prostě v Radkovi jsem našla největší oporu, lásku, partnera, tátu pro Danka a vlastně i skvělýho kamaráda. Jasný, dokážeme se strašně pohádat, ale taky se strašně milujeme. Víme o sobě všechno. Stačí jeden pohled a oba víme co si ten druhý myslí. 

Takže volejte sláva a tři dny se radujte, protože bude svatba! Když jsme odlétali, tak jsem s touhle možností absolutně nepočítala....jako pár kamarádek mi to vnucovalo, že žádost přijde určitě, ale já jsem si to nepřipouštěla (víte jak, zrovna si půjde jenom zavázat tkaničku a já tam budu vyřvávat ANO....). A teda bylo to dojemný a romantický, v nejmíň očekávaný okamžik a víc si zatím asi nechám pro sebe....každopádně do roka a do dne...




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář