730 společných dní.....

Je to možné, že je to už taková doba? Celých 730 dní společných s Dankem. Tedy ono jich je mnohem víc, ale počítám jen ty dny kdy je na světě. Takže dnes jsou to rovné dva roky!! 

Sama pořád žasnu nad tím, jak je už veliký kluk. Mám pořád v živé paměti jak jsem jela na dvakrát do porodnice. Píšu na dvakrát. Poprvé jsem byla poslána zase zpět, protože to může trvat ještě hodiny ne-li dny. A ono to trvalo naštěstí jen ty hodiny. 

Pořád si pamatuju jak jsem brečela když jsem ho viděla. Z největší části to bylo štěstím, že fakt vylezl ven (protože jsem odmítala věřit, že to zvládneme), z části to bylo samozřejmě bolestí a z části, protože jsem viděla v té zavinovačce jen blonďaté vlásky...Dokonce mám pořád v živé paměti jak jsem první noc skoro nespala a pořád se na něj nevěřícně koukala. 

Teď už je to pořádný kus rošťáka, kterému z původního miminka zůstaly jen ty vlasy světlejší než slunce. 

V tomhle roce toho zvládl neuvěřitelně moc. Každý den na něm vidím, jak mi před očima dospívá. Jak se z toho bezmocného miminka stává kluk co si už umí poradit, umí dělat neuvěřitelné legrace, umí mluvit a běhat a tak dále a dále....

Nechci moc používat nějaká klišé, ale přesně tohle je ta láska na celý život. Tak tedy všechno nejlepší k druhým narozeninám Danku - má Mo Cuishle. 




1 komentáře

Poli

1. února 2018 15:23

<3

Nechat komentář