16 měsíců spolu

Poslední dobou jsem maličko zanedbávala "Mámu". Tentokrát se to pokusím vynahradit a napíšu pár slov více o tom jak se vlastně máme. 

Dankovi je dnes 16 měsíců. Už!! Nějak moc rychle to uteklo. Občas, když Danek utíká a nechce se oblíkat, vzpomenu si na to, když ještě před pár měsíci se sebou nechal dělat v podstatě cokoliv. Jaká to byla pohoda. Momentálně je největší zábava venku sbírat kamínky, lístečky a klacíky a tak každá procházka nám zabere několik hodin. Což o to, že jsme venku dlouho, ale horší je, že z celého dne jsem nejvíc unavená já :) Velmi často si prozpěvuje (melodii mění, ale vždy je tam slovo "prťa" a já zatím nepřišla na to co to znamená). Snaží se napodobit zvuky zvířat - jedna z oblíbených her. Ukazuje části těla - další oblíbená zábava. Všechny v okolí baví tím, že mi říká za doprovodu ďábelského smíchu TÁTA - tedy on tak říká každému. Slovo MÁMA umí taky (ale jen v nejnutnějších případech ho vysloví). Pořád žasnu jak se strašně rychle a snadno takové malé dítě něco dovede naučit - "něco" rozuměj blbosti :) Moje ségra pokaždé když Danka vidí, říká, že je to taková moje malá blonďatá kopie. A má pravdu. Nejvíc si toho všimnu, když se vzteká. 

I když to s Dankem není pořád tak krásné a klidné (nevyhnuly se mi hysterické scény v obchodě, na náměstí apod.) a dává nám s Radkem kolikrát strašně zabrat, jsem šťastná pokaždé když mi někdo řekně, že takhle spokojené dítě dlouho neviděl. Před časem jsem se zařekla, že svého syna budu vychovávat jak nejlíp dovedu a obklopím ho sportem, hudbou a knihami. Jak si stojím? Plním svoje předsevzetí na 100% a i proto jsem spokojená máma. 

A co my s Radkem? Pořád je vše v pořádku i když občas musíme "pročistit" vzduch, máme se pořád rádi. Máme za sebou i první výročí a myslím, že je se na co těšit dál...




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář