Zpátky do minulosti....

Taky se vám občas stane, že si vzpomenete na svoje dětství a řeknete si jak moc jste jako rodiče dost benevolentní? Já třeba mám na Danka docela přísnou výchovu a určitě, až jednou on bude vzpomínat, mu přijde že jsem měla podivná a nepochopitelná pravidla. 

Teď se přeneseme do devadesátek. Naše domácnost byla vždycky strašně zvláštní. S tátou jsme zažívali všechno podstatné. Pamatuji si jak jsem s ním chodila nakupovat do Jednoty, kde to vonělo vždycky stejně (mimochodem tohle pořád přetrvává) a vůně je strašně důležitá pro vzpomínky - takže nákup v devadesátkách se rovnal vůně mleté kávy Standart a čerstvých rohlíků. 

Vzpomínám si, že naše domácnost musela být určitě sterilní. Vždycky bylo naklizeno, než přišla návštěva předcházel tomu velký úklid, aby se pak řeklo "ježiši, ani jsme nestihli uklidit"...to jsem třeba nikdy nechápala a ani vlastně teď nevím proč se to dělalo. 

Nikde jsme neměli žádné vystavené fotografie a jak jsem zjistila, takhle to mělo spousta dalších lidí. O to víc si já doma pořád dávám společné zážitky do rámečku. 

Nesmělo se pít z jedné láhve. Dokonce, a to je hodně úsměvné, když jsme jezdívali na Moravu, vždycky měl každý svůj kelímek na pití a pilo se jen na odpočívadle u D1 (a že jich tam teda moc není)....

Jídlo v pokoji, na gauči bylo sprosté slovo. Ještě než jsme dojedli, pokaždé jsme slyšeli "Jana umývá, Markéta utírá..." a to já nesnášela. A když jsme u toho jídla...ještě nedávno jsem si myslela, že listové těsto se dá jen kupovat a ne že se dá udělat i doma (prostě pokaždý se u nás kupovalo a nepřišlo mi to ani trochu divný)...

Jo a mimochodem oblečení, to je u nás taky kapitola sama pro sebe. Z nějakýho záhadnýho důvodu jsme musely chodit se ségrou obě dvě stejně oblíkané i když nejsme dvojčata. Takže hnusnou "péřovku" z který ségra vyrostla na mě pěkně čekala než vyrostu z té svojí....

Jasně, byla to úplně jiná doba a neříkám, že jsem měla příšerné dětství - to bych si nedovolila. Zpětně mi to přijde jako takové nijaké plácání a přežívání. Tatí samozřejmě se snažil ze všech sil když následně dostal volnou ruku....

Teď jako dospělá a hlavně jako máma úplně jsem překvapená, že si tyhle věci netáhnu tolik s sebou jako naučený model....dobře, sice nemáme každý měsíc umytá okna (jsem ostuda ani si nevzpomínám, kdy jsem to udělala naposledy), Danek má ohromnou svobodu (ve srovnání s naším dětství). Samozřejmě musí respektovat pravidla, které doma máme, ale pokud chce posvačit v pokoji proč ne? Pokud si nechá rozestavěný dinopark pro další dny - není problém. Když chce napít od nás - nikoho to nepohorší a dokonce se může najíst a napít během jízdy (ano, naše auta tomu odpovídají)... A hlavně, to nejdůležitější co děláme každý den, říkáme si "že se milujeme". Danek má u nás naprostou oporu a i když na něj občas zakřičím, vždycky se může spolehnout, že mu večer dám velikou pusu a řekneme si něco pěkného....




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář