Jaro s klukama

Než jsem se stihla rozkoukat Ondra má skoro deset měsíců a Danek půjde k zápisu do školy. Musím uznat, že poslední rok proletěl závratnou rychlostí. Asi tomu přispívá i fakt, že Danek má 4x týdně nějaký trénink (minimálně na dva ho vodím já, občas na všechny)...v poledne chodí ze školky, aby jsme si ten čas spolu užili než mu začnou velké povinnosti a než já se zase vrátím do práce. Bylo by snazší nechat ho ve školce až do zavíračky, ale upřímně já jsem s ním ráda a když jsem doma bylo by mi to asi i trochu hloupé. 

Kluci (a teď myslím všechny včetně Radka) jsou neskutečný parťáci. Můžu být nejvíc vděčná, že Radek kdykoliv má chviličku tak se jim věnuje. Ne tak, že mu je šoupnu a jdu si po svým, ale prostě se snaží pomoct. Minimálně vezme Danka na vyjížďku po okolí a třeba navštíví Danka babičku a dědu - a to je nejvíc navíc si uvědomuji, že tohle by dělat vůbec nemusel. 

Občas si říkám, že můj život by byl o dost jednodušší kdybych se tolik neagažovala, ale není od věci vystoupit z takové té komfortní zóny a i s batoletem vyrazit na kola. Znamená to vždy přesné načasování, kompletní vybavení na všechny varianty (pročůrá se, má hlad, má jen na něco chuť, má žízeň, je mu horko/teplo...). Bylo by strašně jednoduché vzít dítě před dům na hřiště a považovat to za nějakou velkou výpravu (ačkoliv i takové kusy jsou...) 

Celkově když shrnu aktuálně mateřství tak je to opravdu jízda.