Jeden a dvacet měsíců....

Nějak to letí. Protože jsme o prázdninách byli dost zaneprázdění tak jsem zcela vynechávala články o tom jaké pokroky a radosti Danek dělá. 

Jeho separační úzkost je snad zdárně u konce! Velká úleva a musím uznat, že to bylo pro nás doma vyčerpávající období. Konečně jsme Dankovi udělali vlastní pokoj a to asi dost napomohlo i jeho samostatnosti. Je to velký kluk a vydrží si ve svém království hrát poměrně dost dlouho. Dokonce tam už sám i spí (i když občas ještě v noci volá maminku). 

Strašně moc se rozpovídal. Komentuje všechno. Práská všechno - i to co není tak úplně pravda, takže to občas vypadá hodně zajímavě. Vlastně tím většinou dost pobaví. 

V rodině si všichni už dělají legraci, že v mém dítěti roste malá tasemnice, protože strašně moc jí a nikde to není vidět.

Je neskutečně pohyblivý a to tak, že utíká rychle a daleko (což se mu bude v naší rodině moc hodit). Jakmile má příležitost bere míč, raketu, hokejku a hraje si s tím. Takže s tímhle přístupem je spokojený i Radek. 

Myslím, že se dá s klidem napsat, že zatím si ve výchově syna plním všechno co jsem si předsevzala a jsem zvědavá co nás s Dankem čeká dál....