Jménem republiky

Asi je každému jasné, co bude tento příspěvek obsahovat. Jménem republiky....jsem definitivně a konečně "rozvedená" (samozřejmě jsem nebyla vdaná, ale jak jinak to specifikovat). Kdyby mi někdo před rokem řekl co všechno za těch 12 měsíců zažiju, určitě bych se mu vysmála do očí, že to je naprostá utopie! No a ono to šlo. Za poslední rok jsem stihla být šťastná, zamilovaná, těhotná, hysterická, cholerická, velmi zdrcená, téměř podvyživená, podvedená, ponižována, zesměšňována, psychicky neuvěřitelně zkoušená, přes jedinou noc zestárnout o deset let.  Přes to všechno jsem zvládla porodit zdravého kluka, bojovat do poslední chvíle, poprat se s absolutní a zničující únavou, odrazit se ode dna, odstěhovat se, znova se zamilovat, najít si hodného partnera, který se pro mě i syna může přetrhnout, znovu vybudovat novou domácnost a žít svůj život líp než kdykoliv dřív a to všechno s malým chlapečkem, který mi dodává energii na to, abych vůbec mohla fungovat.  

 

Před cca 9 měsíci jsem byla plná strachu z toho co s náma bude. Je to asi normální, ale nemusela jsem se tak bát, protože s náma to nakonec vždycky dobře dopadne. Připadám si totiž po tom všem co jsem zažila, prošla a musela snést mnohem silnější, než kdykoliv před tím a musela jsem přehodnotit i své životní priority. S Dankem máme jeden druhého, jsme správná dvojka. Teda pardon, teď bych lhala a vím, že lhát se nemá proto opravuji na to, že jsme správná trojice...a jak bylo pod mými články komentováno. Ne vždy je biologický otec ten správný. 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář