Letní Olympijské Hry

To, že naše rodina je taková soudržná je asi jasné každému, kdo čte můj nebo ségry blog. Já jsem za to strašně ráda. Když nás vidí někdo kdo nás nezná může říct, že jsme blázni. Možná trochu, ale jsme občas "Taková normální rodinka". Už jsme slavili Vánoce jednou na zahradě pod stromem, scházíme se jednou  za čas u babičky nebo jinde kam se všichni vejdeme na rodinné sváteční obědy. A hlavně každý rok spolu jezdíme kousek za Třeboň.  

Ideální místo pro nás, ohraničené (neutečou děti), samota (nerušíme nikoho kolem), rovina (na kola ideální) a super pískovny na koupání všude kolem. Každý rok děláme na celý víkend program pro děti na nějaké téma. Letos jsme na poslední chvíli vymysleli, že uděláme Letní Olympijské Hry. Bylo všechno - náš tatí s Radkem přiveli na kolech Olympijský oheň, každé dítě si tento posvátný oheň mohlo vzít do ruky. Následoval zahajovací ceremoniál (kdo sleduje moje Instastories tak to mohl vidět), pověsila se vlajka, promluvil duch Pierra de Coubertina, každé dítko dostalo své vlastní startovní triko. Pro jistotu, aby jsme se vyhnuli hádkám o tom kdo je jednička apod. jsme jim čísla přidělili podle data narození a na to nemůžou nic argumentovat :) 

Každý rok jezdíme i na kolo, vlastně zatím jezdíme vždy stejnou trasu aby to ujely i děti. Takže obvykle jezdíme do Benátek, New Yorku a do Paříže. Taková naše klasika, které se jen tak nezbavíme, protože děti pořád přibývají. Další rok se můžeme těšit na dalšího parťáka z Nymburka od ségry. Danek letos měl premiéru v sedačce na kolo. Já z toho byla celkem nervózní, aby se tam nevztekal a ono se mu to strašně líbilo! Na cestě zpět dokonce usnul (což nedokážu pochopit). 

Odpoledne čekalo velké překvapení v podobě závodů v překážkách. Musím napsat, že děti to bavilo, ale rodiče snad ještě víc. Spontánní akce - překážky si dají i pánové a podmínkou je Aperol v ruce a snaha o co nejmenší vylití měla velký úspěch.  

Opravdu jsem strašně ráda za svojí praštěnou a aktivní rodinu. Třeba jednou sem bude Danek se svou rodinou taky jezdit a dělat podobné srandy jako to děláme teď my. Myslím, že během pár dní bude článek i u ségry na blogu.

 


           
           
           
           
        
        
  


Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář