Máma v práci...

Tak konečně! Našla jsem si čas na to, podělit se zase o nějaké své zážitky prostřednctvím článku. Upřímně jsem dost celkově unavená. Pořád si ještě zvykám v nové práci a skloubit všechno dohromady mě stojí dost sil. 

Na první pohled to vypadá jednodušše. Do práce si chodím "na pár hodin pohrát", Danek je šikovný a doma to máme neustále jako ze škatulky. Realita je odlišná. V práci si zvykám, oživuji si vše co jsem uměla (o běžném dnu učitelky se rozepíšu v dalším článku). 

Danek je sice šikovný, ale stejně jako já si musí zvyknout a tak se nevyvaruje slzičkám. Postupně oba "prolejzáme" běžnýma nemocema, které se ve školkách vyskytují. Jeden z největších problémů je, že se mu nechce chodit na procházky a ačkoliv jsme spolu chodili pořád ven tak není zvyklý chodit "delší" trasy. Opravdu se hodně snaží a myslím, že na svůj nízký věk to zvládá dost dobře. Do školky se těší (hlavně na miminka, které doma nemá na hraní a na polívky - ty zbožňuje) a i o víkendu se ráno budí jestli jedeme na dětma. 

No a doma? Tak ke starosti o Danka a práci musím najít čas i na Radka (občas to dopadá tak, že se sejdeme večer doma a jakmile uspíme Danka odpadneme v podstatě ihned taky). Pokud je to aspoň trochu možné snažíme se žít pořád aktivně jako dřív, ale uznávám, že je to teď dost těžké. Když k tomu přidám starost o domácnost, vymýšlení pro Pochoutku a občas setkání s kamarádkama tak se vlastně ani nedivím, že sem píšu až po měsíci. 

Není to žádná sranda, a i když mi kluci neskutečně pomáhají stejně jsem v jednom kole a nějak ne a ne si odpočinout. 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář