Mámou na plný úvazek

Kdo sledoval můj blog delší dobu, mohl se dočíst, jaké jsem měla těhotenství. Nebylo to moc radostné období a nikomu bych ty hrůzné situace, které jsem prožila, nepřála. Napsala jsem toho mnoho. Pro některé lidi byl původní blog "Mámou sama" dost kontroverzní. Já jsem to tak nebrala, protože všude se dočtete  o tom, jaké měl kdo šťastné těhotenství a narození svého potomka. Nikdo nikdy nenapíše co Vám může udělat člověk, který je pro Vás nejbližší.

Musím přiznat, že jsem z rodičovství měla strach. Vlastně vždycky. Sice jsem původně učitelka, ale to je něco jiného. Dítě po pár hodinách vrátím a navíc většinou už mají nějaký základ o který já se opírám a který už "jen" rozvíjím. Ale najednou mít vlastní dítě? Pořád ? 24 hodin denně? (i když samozřejmě já mám neuvěřitelnou výhodu, že ačkoliv jsem zůstala sama, mám neustále někoho k ruce, kdo mi pomůže když je třeba). Ale i s pomocí jsem pořád máma na plný úvazek, Daníkovi pořád k dispozici...Já jsem ten kdo v noci vstává, přebaluje, krmí, utěšuje, podává dudlík, kontroluje jestli dýchá, pohladí po vlasech, převlékne, koupe, vyřizuje a navštěvuje lékaře, nakupuje co je potřeba, vaří, uklízí, pořád zvažuje jestli při tom všem zvládne dál studovat, snaží se vypadat relativně dobře a navíc fotí pro Dankovo biologického otce fotky, aby viděl jak jeho syn roste...

Možná to vypadá, že to nic není, běžné práce...ale musím uznat, že večer po celém tomhle koloběhu odpadnu do postele a doufám, aby Daník spal aspoň tři hodiny, než začne přebalení, krmení a tak dále. Takže přesně takové to je, být mámou sama...Je to hlavně o tom, spolehnout se pouze sám na sebe za všech okolností...umět přijmout nabízenou pomoc pokud ji potřebujete a maličko překonat svojí hrdost, když vše hned nejde jak bych si přála...




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář