Náš rok 2018

Rok 2018 u nás byl ve znamení strašných skoků jak nahoru tak dolů. Rok kdy jsme se prakticky nezastavili a rok kdy jsem se vrátila zpět nečekaně do práce. Navíc je to rok, kdy se mi narodil můj další synovec (ano další - třetí synovec a je prostě krásný a voňavý a jak přes kopírák od bráchů). 

V lednu jsem si říkala, jak si ten poslední rok na rodičovské naprosto užiju, naplánovala jsem si spoustu akcí a čekala jsem, že si budu náramně užívat. V únoru přišla nečekaná zpráva a já jsem se najednou vrátila neplánovaně do práce. Do nové a zase o něco jiné než před mateřskou. Takže jsem si vše musela rychle znovu oživit, Danka ještě rychleji vycepovat a zvyknout si na pracovní a ne mateřské tempo - to byl asi největší šok. Vypravit se během relativně krátké chvilky byla výzva prvního měsíce. 

Chvilku potom co jsem začala pracovat jsme se rozhodli koupit a zrekonstruovat dům. Já si tím už jednou prošla a tak jsem měla představu co to asi tak obnáší. Teď to bylo o to těžší, že většinu prací jsme zastali s Radkem sami a do toho jsem hodně často měla na stavbě i Danka. Takže žádná sranda vážení. 

Následujících pár měsíců jsme byli poměrně unavení a dost vystresovaní. Moje tělo začalo obsahovat denně tak 80% kofeinu, abych vůbec mohla fungovat. Přibylo zase pár vrásek, ale to nezastavím :) 

Naštěstí to netrvalo tak dlouho a po nastěhování a zabydlení se vše uklidnilo a konečně můžeme fungovat jako "normální" rodina. Konec roku se nesl už v poklidu a já jsem vděčná sice za strašně náročný, ale přínosný rok. 

Zjistila jsem, že vlastně to nejvíc co můžu mít je, že je Danek zdravý a čilý a neskutečně šikovný kluk. Zkusila jsem si jaké je to mít strach o vlasní dítě a už to nechci nikdy zažít. 

A co si přát do dalšího roku? Vlastně jediné po čem víc toužím je mít víc odpočinku a společného času s mýma klukama....

 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář