O dětských rozumech

Dnes nebudu psát o svém synovi, ale o synovci.  Ségry Mládě (jak mu přezdívá) je neskutečné číslo a já mu občas přezdívám "Kvído". Velmi často rozhazuje dospělé lidi nějakým moudrem o spisovatelích. Na to jsem už zvyklá, ale pokaždé mě do kolen dostane, když řeší nějakou rodinnou situaci. 

Obdivuju jeho sociální cítění, které jsem u žádného jeho vrstevníka (ani u mnoha starších lidí) nezažila. Pro mě je to naprosto nové, protože jsem nebyla vychována úplně prosociálně. 

Takže zpět k tématu. Můj malý synovec si přeje být "tátou v dětským domově", protože ty děti přece tatínka potřebují. To je jeho sen už delší dobu a proto velmi řešil, kde má můj syn biologického tátu. Dotyčného člověka znal, měl moc rád. Najednou zmizel z jeho života a on se velmi opatrně snaží zjistit co se vlastně stalo. 

Jednou za čas se zeptá "Kde má Danijel opravdového tátu" (vím jak se píše jméno mého syna, ale takhle to Mládě vyslovuje). Odpověď je vždy tak trochu rozpačitá a nikdo mu neřekně celou pravdu a zároveň nelze dítěti lhát.  Každopádně poslední jeho výrok mě opravdu dostal. Jeho reakce na to proč Dana vychovává někdo jiný  byla "Mami, víš co říká pan Čapek? Jak k psům, tak k dětem. To jeho opravdový táta neví, když odešel od Danijela?" 

Zvláštní jak dovedou děti uvažovat. Jak velmi inteligentně umí reagovat na zvláštní situace, které se kolem něho dějí. Samozřejmě potrvá ještě velmi dlouho než bude schopen pochopit jak složité vztahy jsou a že i když rodiče "Danijela" nejsou spolu není to opuštění tak úplně Danka jako spíš jeho mámy. Jsem poměrně ráda, že co se stalo, stalo se v Dankovo útlém věku a já mám ještě spoustu let připravit se na vyptávání od vlastního syna. Navíc i můj syn vše bude brát jako normání situaci, že má dva táty...




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář