O strachu ...

Danek mi pomaloučku odrůstá z takového toho úplně "miminovského" období. Teda jasně, z miminka už vyrostl pěkně, ale teď už je to samostatný kluk. Mámu pořád strašně potřebuje, ale není to už tak náročný jako dřív. 

Na jednu stranu jsem se těšila až si dojdu do koupelny a nebude mi viset dítě na noze, ale na druhou stranu to zamrzí. Kolikrát jdu, že se potřebuju pomazlit a Danek na mě hodí obličej ve stylu "nebuď trapná mami" a hraje si dál. 

Každopádně poslední dobou začal mít takové své iracionální strachy...pro nás jsou iracionální, ale pro Danka jsou strašně reálné. Každé dítě si tím samozřejmě musí projít ( já si z rannýho dětství třeba pamatuju, že jsem měla strach ze smrti). Je to normální vývojová fáze, ale vždycky když to na něj přijde úplně mě to zarazí a skoro mi vyhrknou slzy. 

Sice jsem psala, jak už nás tolik nepotřebuje, ale jednou za čas před spaním nastanou otázky: "Já se bojím, že až se vzbudím tak vás nepoznám" nebo "Já mám o vás strach, aby se vám nic nestalo". 

Vůbec nevím, kde se to v něm bere. Vždycky mě překvapí, že ho vůbec taková věc může napadnout "že nás nepozná". Nemá strach z nějakých strašidel a bubáků (teda až na čerty, ale to je absolutně normální). Má strach, že přijde o mámu a tátu. 

Od miminka ho vychovávám s tím, že všichni ho milujeme, že máma  a celá rodina je tu pro něj kdykoliv a i když bude veliký kluk tak jsem tu pro něj. Vždycky když si tohle říkáme, chytne mě kolem krku a řekne, že jsem jeho zlatíčko....

Ale jak jsem už psala, jednou za čas začne mít ten svůj strach. Pokaždé mě napadne, jestli to není i tím co si prožil v prenatálním období. Mohl se podepsat odchod jednoho z rodičů na jeho současných obavách? Jak moc ho to ovlivnilo i když jsem se snažila, aby to na něj nemělo dopad? Nepřenesla jsem na něj někdy nevědomky svůj strach, že přijdu o nejbližší? 

Co Vy a Vaše děti? Mají také své strachy, které Vás překvapí? 




1 komentáře

Kari

12. března 2019 21:23

Nejdřív mě napadlo, že to má ze školky, ale on je ještě malý, aby o těch věcech diskutoval ve školce. Nekouká na nějaké pohádky, kde se někdo promění atd??
Mě pětileták furt řeší, kdy teda umřu a kdo mě zakope, nebo spálí a že nesmím umřít zítra, protože to by neměl sílu mi ten hrob vykopat. Občas se z toho taky začnu bát, taková nejistota. Babička ho ale furt vodí po hřbitovech, tak myslím že to plyne z toho.

Nechat komentář