Pan a paní...

Když jsem poznala Radka nikdy by mě nenapadlo, že pár let budeme manželé. Poznala jsem ho naprostou náhodou...ve chvíli kdy jsem řekla, že budu žít sama a nikoho k sobě nechci. Ale osud tomu prostě nechtěl, protože od první schůzky to bylo jakoby jsme se znali odjakživa (btw. Radek teda tvrdí-ze srandy, že si mě stejně vyhlídl už v 6.třídě ZŠ)

Za těch pár let jsme si toho prožili hodně. Ne každé období bylo nejšťastnější a občas jsme se dokázali pěkně pohádat. Prostě to ke vztahům patří. Dokážeme spolu "mluvit beze slov" - stačí jeden pohled a víme co si ten druhý myslí. Díky Radkovi jsem se uklidnila, nevztekám se...tolik. Vlastně se dobře vyvažujeme a doplňujeme. Občas si říkám, že by se náš příběh mohl jmenovat "Zkrocení zlé ženy" :) 

Každopádně díky němu žiju, díky němu si užíváme, díky němu máme nový domov a díky němu jsem šťastná. A když jsem šťastná já, tak je i Danek. Vpadl nám do života a jsme díky tomu úplná rodina. 

Můj dík, ale nepatří jen Radkovi, rodině a kamarádům! I když to bude znít hodně divně a paradoxně - tak můj dík patří i dvojici K+F, protože bez nich bych nikdy nebyla tam kde jsem - a to je největší vítězství, který mi mohli dopřát!