Peklo jménem separační úzkost

Tentokrát si dovolím trochu si vylít tady srdíčko. Posledních pár týdnů procházím tak trochu krizí. Danek je sice úžasný, ale právě teď má naprosto ukázkové období separační úzkosti. Kromě toho jsem v podstatě pořád v jednom kole a tak na mě doléhá poměrně i únava, což není ideální kombinace.

Vždycky jsem si myslela, že to nemůže být tak hrozný, ale když to mám doma jsem po celém dni naprosto vyčerpaná. Jak vypadá taková úzkost? Kdo nezná tak jen maličká ochutnávka : dítko Vám visí v tak 20 hodin v kuse na noze. Neexistuje mít soukromí třeba na záchodě, vyspat se celou noc v kuse a nebo se vzdálit do vedlejší místnosti. Paradoxně to nejhorší chování dělá jen když ví, že jsem někde poblíž. Hlídání je další věc. Jen tak se mámy nepustí, ale naštěstí (a opravdu jsem za to ráda) k svému biologickému otci jde většinou bez problému. Tak aspoň něco pozitivního na tomto období. 

Naprosto nejvíc vysilující je ovšem poslouchat ta moudra. Slyšíte to opravdu na každém kroku a každá správná paní se Vám snaží pomoct slovy "je hodně rozmazlený" nebo "no joo to je mamánek", "ten se Tě bude držet ještě ve 30-ti"a velmi populární "jak jste si ho naučila tak se Vám to vrací". Jasný, může být rozmazlený, špatně naučený ale má rád svou mámu. 

Tak trochu jsem pátrala a zjistila jsem, že přesně výše zmíněné reakce jsou naprosto mimo mísu. Protože separační úzkost je naprosto normální emocionální vývoj u dětí. Vlastně si takhle buduje dítě zdravý citový vztah k nejbližšímu člověku - tedy většinou k mamince. 

A co s tím? Upřímně naprosto netuším a všechno se snažím dělat podle svého nejlepšího pocitu. Takže pokud mě Danek potřebuje, ráda si ho nechám u sebe ( i když se to okolí značně nelíbí). Protože mě hledá i v noci chodím spát k Dankovi do postele místo toho, aby jsem ležela v naší ložnici. Tolik ho sice nechovám, ale může přijít kdykoliv potřebuje se pomazlit. Takže se snažím ze všech sil a doufám, že tohle vyčerpávající období bude brzo za námi. 

A co vy milé maminky, máte nějaké zkušenosti a třeba i další tipy jak se se separační úzkostí vypořádat? 




7 komentáře

Bloud. Well Bloud.

5. července 2017 13:43

Já si vždycky když jsem z toho nejvíc orvaná vzpomenu na to, že za pár let budu mít něco jako separační úzkost já a ještě se mi potom bude stýskat....jako se stýskalo mamce, když jsme jí utíkali z náručí :) Pak se to hned snáší líp :).

Máma v klidu

5. července 2017 21:38

@BLOUD.WELL BLOUD. Tak to je dobrý tip :) děkuji

Liška v kurníku

6. července 2017 23:07

Vydrž! Já si procházím něčím podobným. Teda já ne, ale Toník... a podobné názory jsem si už taky vyslechla - o tom, jak jsem si ho rozmazlila, že ho furt nosím a držím... a víš co? Budu ho nosit a mazlit, dokud budu cítit, že to tak chce a potřebuje! Je to totiž moje miminko a když vyžaduje moji blízkost, má to nějaké vysvětlení a opodstatnění a nikdo mi nebude říkat, že se tomu mám bránit, protože si dítě "vymýšlí" :)

www.liskavkurniku.cz

Marta

7. července 2017 10:15

Je to prostě období, které odejde a přijde něco jiného, každé dítě to má a kecy okolí vesele ignoruju, soudit cizí lidi je hrozně jednoduché, ale přestala jsem se z toho hroutit v momentě, kdy jsem poznala, že ty hlasy kolem nemají pravdu. Můj syn brečí když odcházím doteď, budou mu tři roky, ale pak je úplně v pohodě a přestane brečet ještě než dojdu k výtahu. Období vzdoru, které si teď se synem užívám já je taky pro lidi super terčem komentářů, ale nic si z toho nedělám, je to dítě, tak to je, upřímně mám taky někdy chuť sebou fláknout na zem a kopat nohama jako můj syn, rozhodně to ale neznamená, že by nebyl v mých očích to nejlepší dítě na světě :)

Máma v klidu

10. července 2017 16:38

@Liška v kurníku jsem strašně moc ráda, že nejsem jediná kdo takové názory musí poslouchat. Moc se mi líbí i ten Tvůj přístup, protože já to cítím stejně.
Doufám, že i Toník se brzo z této náročné fáze dostane :)

Máma v klidu

10. července 2017 16:42

@Marta z období vzdoru začínám mít naprostou hrůzu, když vidím jak se trápí teď. Navíc je mi jasné, že Danek bude mít období vzdoru náročné, protože už teď je jasné, že bude "nervák" po mamince :) Přeji pevné nervy a děkuji za milý komentář :)

Klaari

20. července 2017 12:17

Ano, je to období, přišlo a odejde. Někdy to ale něco spustí. Např. jestli to nespustilo nějaké občasné hlídání "cizí" osobou, nebo jesle, školka....období může příjít a zase se někdy vrátit, třeba až budete mít mimčo. Rady ostatních, především starší generace taky odbývám, nejhorší je že oni si myslí že mají vždy pravdu. Nedávno jsme byli na větší rodinné sešlosti a mému 18 měs dítěti tam každý říkal:" půjdeš ke mě? Pojedeš se mnou? Zůstaneš tu se mnou? " Hodinu to dítě poslouchalo a zběsile mi běhalo mezi nohy, plakalo....až v autě, když jsme jeli, bylo spokojené. No a chytráčci říkali, že se stále drží máminy sukně. Demence vzrůstá s věkem, a jejich jistota, že mají pravdu také.

Nechat komentář