Má smysl běžet

Letos pro nás běhy končí. Tedy ono jich moc ani nebylo. Letos byly priority maličko jinde a tahle naše záliba musela jít dost stranou. Doufám, že příští rok toho zvládneme víc než letos. 

Takže naše již tradiční RunTour na Ladronce v Praze se nesla v lehce napjatém a nestíhajícím stylu. Hlavně proto, když si člověk nezjistí, že zázemí se přesunulo úplně na druhý konec a vy si přijedete na poslední chvíli v domnění, že od tradičního parkování je to kousíček....takže rychlochůze s Dankem za krkem a věcma před dětským startem stála za to. Naštěstí se vše stihlo. Danek běžel svůj Rákosníčkův běh společně s bratrancem a já jsem na něj nejvíc pyšná. Kdyby se mu na cílové rovince nerozvázala bota běžel by to v kuse. Jsem opravdu pyšná, ale to jsem už psala :) V cíli byla zastávka u Rákosníčka a to byl obrovský zážitek. Zvládl to na jedničku stejně jako ségry kluci. 

Navíc ségra byla statečná a i když bylo vidět, že by si nejraději zaběhla s náma 5 km, úspěšně pohlídala všechny děti a neporodila z toho! Takže velký dík...

No a my jsme si dali 5 km bez tréninku, bez správný životosprávy. Takže o čase ani psát nebudu, protože žádný zázrak. Každopádně běžel i švagr a ten se teda vyšvihl neuvěřitelným stylem. Letos nás "Nymburská větev rodiny" značně pokořila. 

 

Jo a abych nezapomněla, strašně se mi líbí jejich slogan “Má smysl běžet”. Protože tyto běhy již tradične přispívají na nevidomé a spolupracují tak s nadací Leontinka. 


           
           
  


Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář