Rok 2016

Tak jako spoustu dalších lidí i mě ten konec roku přivádí k tomu všechno si trochu zrekapitulovat a maličko bilancovat nad uplynulým časem. Ráda se s Vámi o to podělím a doufám, že se i Vy zamyslíte nad tímto, pro mě v mnohém zvláštním, rokem. V první řadě jsem si uvědomila, že letošní rok byl velmi hektický, ale ponaučíjící. Tedy mnoho mě tento rok naučil Radek, Danek, tatí a samozřejmě i pár lidí o kterých se tu nechci již zmiňovat.


Rok 2016 nezačal pro nás úplně valně a bohužel se to vleklo prvních pár měsíců. Ovšem nakonec jsem se dovedla odrazit ode dna, vzchopit a naprosto bravurně fungovat. Moje nedochvilnost se scvrkla na pouhých 5 minut - a to se už určitě dá přežít. Dokonce se umím ovládnout a velmi vážit slova. Tolik se nehádám (buď není důvod a nebo se nehádám a právě vážím ta slova). Uvědomila jsem si jak moc důležité jsou v partnerském životě komunikace a souhra. Po dlouhých letech se to stalo - naučila jsem se konečně dát si hrnek kafe a občas skleničku vína (kdo mě zná, ví jak moc absurdní to ještě nedávno bylo). Už umím i relaxovat, nemusím všechno zvládnout sama a občas není vůbec špatné vyrazit si s kamarádkama nebo na masáž. Dovedu se pochválit (mimochodem zkuste se občas taky chválit, lidé mají nepříjemný zlozvyk a spíše se kritizují, protože je to snazší). Vážím si maličkostí, které mě potkají. Jsem v klidu a to je vlastně i takové gró mého blogu. Za tento rok jsem se setkala s neuvěřitelnou vlnou solidárnosti a zjistila jsem, jak moc někteří lidé dovedou otočit podle toho jak se jim to hodí v domnění, že vy to nevidíte.

Oprostila jsem se definitivně od člověka, který mě od dětství velmi trápil (paradoxně za tento bod mohu poděkovat Dankovo otci a jeho snoubence).

A pro mě nejdůležitější je, že si umím vážit sama sebe. 

Přání do roku 2017? Bude to rok Kohouta, prý to má být nejlepší rok za poslední dobu a tak jsem na to velmi zvědavá. Já si přeji být se svou rodinou aspoň z části tak spokojená jako jsem právě teď. 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář