Táta nebo strejda?

Poslední dobou se mi stále častěji stává jedna věc. Kamkoliv přijdu, po chvíli přijde jedna a tatáž otázka "Jak oslovuje Danek Radka?" 

Jasný, je to pro naší rodinu velmi citlivé téma. Vlastně se ani moc nedivím proč se všichni na to ptají, protože zvědavost je silná a takové věci lidi většinou zajímají nejvíc. 

Ačkoliv je možné, že můj postoj někdo odsoudí (zatím jsem se s tím nesetkala, ale kdo ví co se na blogu může přihodit), musím přiznat, že jsem dlouho řešila jak to teda bude. Vlastně celou dobu co jsem s Radkema než Danek začal mluvit. 

Takže tedy můj syn oslovuje Radka tátou - ačkoliv není biologický. Přišlo nám to ve finále nejvhodnější, protože právě on je ten, který je s námi celou dobu. Kdo uspává když je třeba, kdo uvaří, kdo pokárá když je to nutné, kdo třeba i pofouká koleno a kdo ho učí a vychovává. Kdo má všechny ty společné zážitky...Takže vlastně splňuje všechny parametry pro správného tátu. Ono z vlastní zkušenosti vím, že rodičem se člověk nestává automaticky jen tím, že dodá biologický materiál nebo že dítě porodí. Jsou to právě ty výše zmíněné chvíle, péče a starost, probdělé noci s nemocným dítětem, neděle ráno, když se všichni probudíme a rozhodneme se polehávat ještě půl hodiny v posteli a děláme blbosti. Všechy tyhle věci patří k rodičovství. Tím pádem není v zásádě důležité, jestli jde o vlastního nebo "nevlastního". 

Možná se může zdát, že je to strašně nespravedlivé vůči biologickému otci, ale vychovávat dítě s představou rodiny, že maminka bydlí se strejdou a táta někde jinde s nějakou tetou - to mi přijde skoro až zvrácené. 

Vždycky když padne první otázka, vždy a nevyhnutelně nastane ještě jedna a pro někoho možná ještě více zajímavější - "Jak teda říká Danek svému otci?" Tak na to je jednoduchá odpověď - tomu říká také táta, protože je k tomu veden když je na hlídání. Samozřejmě se také stará (abych nekřivdila), ale už to nikdy nemůže být jako v té míře co zná Danek z domova. Je to možná pro někoho matoucí, ale myslím si, že Danek si sám postupem času vyselektuje a bude stejně říkát něco ve smyslu - můj táta (myšleno Radek) a toho druhého označí něco jako táta F....zatím v rámci jeho slovních možností si to rozlišuje jako tatínek - Radek a táta - biologický otec. 

A co vy? Máte zkušenosti? Nebo i zajímavý názor? Tak neváhejte psát komentáře pod článek....




7 komentáře

Liskavkurniku.cz

3. listopadu 2017 11:51

U tohoto článku jsem se rozbrecela. Je to hodne citlivé téma, ale jak pises, Danecek si to postupem casu přirozeně ujasni sam... “biologicky” rodič je neco, co jsem do svého slovníku bohuzel taky musela přivítat.

Tyna

3. listopadu 2017 12:54

Jak blogy moc nekomentuji, tak tady se pozastavím, jelikož jsem ve stejne situaci.A máte to moc pekne napsano, až jsem slzicku zatlacila. Já to nechala na synovi, takze rikal oboum tato.Ale biolog.otec zasahl a fanaticky jednou za 14dní o víkendu vtlouka do hlavy, ze tatinek je jen jeden. Syn mi to pak vse doma rika...A urcuje komu může davat pusu, kritizuje oblečení co mu koupím a vlastne snad úplně vše...Takze mu v te jeho male hlavičce dělá pěkný zmatek a ja jsem úplně bezmocná.Snad časem vše sam prokoukne a pochopí..

Verča D.

3. listopadu 2017 20:18

Táta je jen jeden, a to ten, co se stará, je doma, pečuje, vychovává, co mu záleží na rodině, pospolitisti, a co se snaží i přes všechny problémy najít řešeníni a udržet rodinu spolu. Otec může být zcela jiný pán, ten v rodném listě...
Držíme Dankovi palce, aby se v tom jednou vyznal a byl spokojený kluk :)

Klaari

6. listopadu 2017 16:37

Je to prostě vaše věc a Radka, a později to bude synova věc, jak bude koho brát a nazývat. Je pravda že kdyby říkal Radkovi strejdo, tak je to na okolí matoucí,např. ve školce, si pak mohou myslet že je to váš bio bratr.....

Máma v klidu

8. listopadu 2017 10:51

Moc děkuji za krásné a pro mně i velmi povzbuzující komentáře, protože aspoň mám pocit, že to neděláme špatně. Je to poměrně zapeklitá situace jak neudělat zmatek v hlavě malému dítěti a zároveň neukřivdit ani jednomu muži v životě mého syna.

Jsem moc ráda, že nemusíme zažívat takové schválnosti jako píše @TYNA. Bohužel vím, že takto se to děje poměrně často. Častěji než bych si ráda chtěla připustit. Doufám, že nám to vydrží v tomto modelu co nejdéle.

Janina

10. listopadu 2017 9:20

Radek je s Tebou a Danečkem od doby, kdy byl fakt Danek maličkej. Choval ho, vozil v kočárku, připravoval mléko a staral se, když jsi si potřebovala odpočinout. Ostatně, dělá to dodnes. Není jediný důvod, proč by ho tedy Danek neměl (nebo snad dokonce nesměl!) vnímat jako tátu. Ono to není jen o tom, dítě stvořit, případně porodit. Celý je to hlavně o následný péči, zázemí, rodině, kterou mu tvoříš. Bohužel se (z letitých zkušeností) domnívám, že hrát si jednou za týden/čtrnáct dnů na rodinu, prostě nefunguje, nemůže. Prožitky, ale i denní rutina. To je to, co zažívá se svou rodinou. Táta Radek a Táta F. je fér. A časem si to Danek celé přebere podle svého :)

Máma v klidu

13. listopadu 2017 13:54

Také si myslím, že je to dost fér rozdělení. Nechci a hlavně ani nemůžu biologickému otci upřít jeho roli v Dankovo životě.
Jen pevně doufám v to, že až bude Danek dost rozumný sám si to v hlavě utřídí. Navíc se mu to snažíme opravdu co nejvíc usnadnit aby i ty přesuny z domova k biologickému otci byly co nejjednodušší. Nikdy neslyší jediné křivé slovo a to je také hodně důležité a vím, že ne každý rodič je schopen se natolik ovládnout. O tom ostatně bohužel víš @JANINA své...

Nechat komentář