Třicítka na krku

Magické číslo už je tady! Třicet let! A víte co? Já jsem spokojená, vlastně spokojenější než před deseti lety. Právě ve dvaceti mi přišla tahle doba děsně vzdálená a když jsem jezdila do školy a poslouchala povídání těch "starých" třicátnic v kupé, říkala jsem si jaká budu asi tak já? 

No a jaká jsem? Jsem s únavou bojující máma a učitelka, která dost funguje díky na kofeinu :) Jsem sice máma v klidu, ale i tak dovedu být pořád pěkně vzteklá. To asi nedovedu úplně někam zahrabat a prostě ta moje vzteklá, a jak říká tatí i vzpurná povaha, občas pořádně řádí, ale geny jsou geny že jo. Každopádně to jaká jsem, to nejdůležitější jsem už napsala v prvním odstavci. Jsem spokojená a šťastná a moc dobře si to uvědomuju. Jsem vděčná i za to, že můžu žít tak jak žiju a nic bych neměnila...

Kolem očí a na čele mám pár vrásek. Některé od starostí a spoustu od smíchu, kterého bylo za posledních pár let strašně moc. Každou tu vrásku mám vlastně i ráda, protože to jsem prostě já. Stárnutí není (zatím) tak strašný jak jsem se bála. Navíc dokud se mě ještě musí ptát na občanku jsem absolutně v klidu :)

Velký dík za tu moji spokojenost patří těm nejbližším kolem mě. 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář