V kůži učitelky

Slibovala jsem článek o tom, jaké to je pracovat jako učitelka mateřské školy. Je to hodně zkreslující, protože když rodič nakoukne do třídy, je to ve chvílích kdy se děti scházejí nebo už rozcházejí a tudíž to vypadá, že si hrajeme a případně popíjíme kávu. Takže proto se dozvídám o tom, že si chodím jen hrát. 

To co je vlastně nejpodstatnější a to je vzdělávání, to probíhá už za zavřenými dvěřmi. Představte si, že máte v jedné dost velké místnosti cca 18 dětí ( a tenhle počet je ještě luxus). Pravidlo jedna je, že musíte mít oči naprosto všude a vždycky. Proto když se bavíte s učitelkou ve školce, málokdy se kouká do očí, protože ačkoliv řeší cokoliv s rodičem, pořád musí sledovat dění ve třídě/zahradě a v podstatě ihned řešit problémy (které samozřejmě vždy nastávají ve chvíli, kdy si děti myslí, že je zrovna nevidíte). 

Velmi často i slyším, proč se tenhle směr vůbec studuje. Vždyť stačí umět napočítat do dvaceti a být hodná na děti. Jenže v předškolním vzdělávání musíte mít základ psychologie a pedagogiky. Vyznat se ve speciální pedagogice a mít přehled o všech možných i nemožných poruchách a vlastně si tak trochu předběžně děti i diagnostikovat. Musíte spolupracovat i s odborníkama. Musíte umět dětem nenásilnou formou vštípit předmatematické představy, přečtenářskou gramotnost, hudební cítění, tělesnou  a dramatickou výchovu. Musíte umět odpovídat na všechny jejich všetečné dotazy - takže jste botanik, zoolog, meteorolog amatér, opravář a milion dalších profesí. Samozřejmě pak nastává další funkce a to taková, že dokážete během krátké doby nakreslit nespočet obrázků na přání - princezny a auta jsou to nejjednodušší, ale občas se vyloupnou přání jako třeba nakreslit mravenečníka jak se kamarádí s antilopou...

Každý týden je nutné připravit dětem program na dané téma, které se řídí podle povinných dokumentů v Mš (ano, vše musíme mít vypracované a zapsané v třídnicích). Občas musíte být i byrokrat. Neustále se musíte i vzdělávat, protože doba jde dopředu a tak se neustále proškolujeme. 

Další věc, která se zdá být klidnější je čas oběda. Udržet tu hromadu dětí u stolu, nosit jim jídlo, řešit vylité pití, kdo co jí a nejí, zapamatovat si kolik toho kdo snědl (rodiče to chtějí velmi často vědět). Kolik času máte v normální práci na oběd? Půl hodiny? Tak u nás je to cca 10 min u dětského stolečku s odbíháním k dětem. 

Pokud je něco, co nemám ve školce ráda, jsou to zimní přesuny ven. Protože pomoct tolika dětem s oblíkáním do několika vrstev a zvládnout to dostatečně rychle, aby se Vám už oblečená část třídy neupekla je celkem výkon u kterého se nejvíc zapotíte. Když jsme už u toho oblékání, učitelky mají ohromnou vlastnost, že si pamatují čí je které oblečení, bačkory a i na procházce c čepicích je rozeznáme zezadu. 

To co jsem tady nastínila je jen zlomek takové denní rutiny co máte ve školce. Kdych to tu měla psát kompletně všechno asi by mi to vyšlo na knihu. Vlastně by se dalo povolání učitelky ve školce napsat jako Multitasking level 100000. 

Samozřejmě je to krásná práce a nechci, aby to působilo, že si tady nějak stěžuju. Vlastně vůbec ne, tahle profese mě nesmírně baví, ale pokaždé se mě dotkne, když ostatní vidí jen to, že máme docela dost dovolené, relativně krátkou přímou pracovní dobu a plat státního zaměstnance. Zajímalo by mě kolik lidí za takové ohodnocení by se pustilo do práce, která vypadá snadně, ale je nesmírně a obzvlášť psychicky náročná. 




Prozatím žádné komentáře

Nechat komentář