Vítej Ondro!

Blog jsem značně zanedbala. Vlastně jsem si tak nějak myslela, že jsem se o těhotenství rozepsala i víc než v jendom článku. No a najednou už mám skoro půl roku druhého syna! Ale abych nepředbíhala a trošku i vysvětlila co se poslední měsíce dělo. 

Vzhledem k tomu, že jsem do nejposlednějšího možného termínu opravdu jezdila do práce (kde už byli všichni trošku nervózní z mého velkého pupku a při tanečku o klokanech div nevytáčeli sanitku s tím, že 100% porodim), pořád jsem doma fungovala jako dřív a hlavně se pořád starala i o Danka, tak zbylý čas padl na odpočinek. 

Sousedy jsem trošku děsila, že jsem sekala zahradu a rodinu tím, že jsem pořád řídila. Ta situace hlavně vznikla díky tomu, že po prvním termínu porodu si Radek zranil koleno, takže jsem tu měla navíc ještě lazara s berlema...no prostě když už něco dělám tak to musí stát za to! 

Vzhledem k velikosti břicha, faktu že je to druhé dítě tak jsem byla pomalu od půlky května připravená do porodnice. Přežila jse super úplněk, všechny bouřky, všechny horka, pálivá jídla, extrémně pálivá jídla, víno, procházky apod....a stejně jsem první termín vesele prošvihla. Radek měl naplánované zapíjení s rezervou po prvním termínu....a naše miminko si dalo na čas a já se vlekla s tím pupkem pořád. Tři návštěvy porodnice, tři Hamiltony a až ten poslední opravdu zabral.  

Na porodním sále byl Radek perfektní a neskutečně morálně pomohl...navíc celou noc přežil to moje skučení a vztekání se, že to nejde rychle...a motivace "už jen chvíli a nebudeš to už nikdy muset zažít" opravdu zabrala a beru ho za slovo! Netušili jsme co čekáme (teda Radek mě trošku podezříval, že já to vím), takže první co bylo po porodu tak jsem kontrolovala co máme (takže pochopil, že jsem to opravdu vydržela)...a najednou to bylo. Ondra! Takže Danek měl celou dobu pravdu a zároveň se mu splnil sen! 

Asi nemusím psát jak strašně dojemné to celé je, že nejvíc mě odrovnalo když mi Radek poděkoval za syna a Danek dojetím při prvním shledání skoro brečel...Navíc hormony vystřelený zase až do vesmíru a já místo odpočinku celou dobu koukala na Ondru. 

Tak jako každý porod to bylo celé jedinečný zážitek, plný emocí, únavy a bolesti. A i když to bude znít jako klišé - stojí to za to! Takže vítej na světě Ondro!